NOVINKY
 AIREDALE TERRIER   HISTORIE KONTAKT   ROTTWEILER
     
 
  Průkaz původu  
 
  Štěňata  
 
  Galerie  
 
  Články  
 
  O erdelech  
 
  Nejčastější otázky  
 
  Vzkazy/Diskuse  
 
  Odkazy  
 
 
 
Počet návštěv: 735564
 
 

HISTORIE CHS

Psům jsem propadla již jako malé děvče, kdy jsme po mnoha měsících prosení, orodování a slibování nakonec s bratrem umluvili své rodiče, kteří nám koupili vysněného čtyřnožce. Rodinná rada se po dlouhé diskuzi usnesla na plemeni v tu dobu poměrně rozšířeném – erdelteriérovi.
Z Pardubic rodiče dovezli chlupatou kouli, která dokonce měla průkaz původu a vznešené jméno XENIR BOHEMIAN TORAS. Pejska jsme ihned přejmenovali na Xena. Ačkoliv v tu dobu byly naše znalosti o chovu nebo výcviku naprosto nulové, zúčastnili jsme se na přání chovatele svodu mladých. Tam nám bylo řečeno, že pejskovi chybí jakýsi zub P1, a nebude tudíž moci být uchovněn, což nám bylo srdečně jedno.
Chtěli jsme rodinného psa, a tím se nám Xeník na krásných téměř 15 let rozhodně stal. Prožila jsem s ním dětství na toulkách přírodou, na polích, výletech.

Díky jemu jsem objevila tajemství šlechtické erdelí povahy a úžasný teriérský temperament. Díky jemu jsem také začala v roce 1984 docházet na tenkrát ještě svazarmovské cvičiště do HANYCHOVA v Liberci. Tam vlastně započala má kynologická "kariéra" a celoživotní vášeň.
Bohužel byl Xeník asi na 2 letech na ulici postřelen ze vzduchovky pod oko jedním duševně narušeným pomocníkem VB, a od té doby Xen získal těžkou reakci na střelbu(ani jsem se mu nedivila). Cvičiště se pro něj časem stalo utrpením, neboť tenkrát se na cvičácích ještě poctivě střílelo z 9mm pistole, a to pro něj byla poněkud silná káva.

Začala jsem tedy cvičit pejska p.Kabátkové – boxera BRITA bez PP. Byl to skvělý pes, mohutný a krásný, paličatá placatá tlamka, se kterou jsem měla coby mládežnice občas dost co dělat. Zejména při obranách měl vždy naprosto temno v hlavě, rukáv byl nade vše. S Britem jsem objížděla coby mládežnice Ligy mládeže, závody v LBC i okolí, složila jsem s ním ZM, ZVV1 a ZVV 2 (více jsme tenkrát dle zkušebního řádu nemohli). Byl to opravdu pan pes, takový ten boxer ze staré školy, co rád boural figuranty. Xen a Brit pro mne v dětství znamenali strašně moc, byli to ti první psi, na které člověk v životě nezapomene…

Také nikdy nezapomenu na cvičiště v Hanychově LBC, kde jsem vlastně vyrostla pod ostřížím pohledem skvělého, ale tvrdého výcvikáře p. Otakara Kavky. Naučil mě toho strašně moc, i když jsem zpočátku občas ze cvičáku odcházela s pláčem, jak jsem neschopná.. Každý, kdo jezdil po závodech či mistrácích, si p. Kavku s trabantem určitě pamatuje, možná hlavně s jeho posledním pejskem Ennem Z Ivančiny zahrady. Společně vybojovali 3x Mistra republiky v 500b. mistrovství ČR, v tu dobu táhlo Otíkovi už přes 80 let. Pan Kavka nás navždy opustil na podzim roku 1999, Enník ho následoval po pár měsících. Jediné, co mě v tu těžkou dobu těšilo, byl fakt, že do nemocnice p. Kavka odjížděl vlastně ze cvičáku, kterému věnoval veškerý svůj čas, a který založil a miloval..
V Hanychově jsem strávila 20 let a i když jsem se přestěhovala a už jsem členem v jiné ZKO, vždy to bude můj domovský cvičák.

Vzhledem k tomu, že v paneláku jsme společně s Xenem druhého psa mít nemohli, jsem po Britovi cvičila ještě mnoho psů, hlavně pro zábavu a také kvůli tomu, že jsem bez psa nějak nemohla být. Mým cílem tenkrát bylo psa vychovat, případně vycvičit, udělat zkoušky a pak jezdit po závodech. Musím vzpomenout alespoň erdelku Carine (ZVV1) a Donnu Erd, německé ovčáky Cara (ZVV1, IPO1, IPO2), Cipíska (ZVV1,IPO1) a Dustyho (ZVV1), ale hlavně rotvajlera BERNIEHO BOHEMIA ROTT-BOX (nar.28.2.1996 - 7.4.2006).
S Bernáškem jsem se seznámila v Hradci Králové, díky panu Hodkovi, který mi zprostředkoval kontakt na "pejska". Pejsek byl nohatý rozjívený rtw puberťák, kterého jeho páníčci potřebovali umravnit. Nakonec vše vyústilo v pevné přátelství s majiteli – rodinou Malíkových a samozřejmě i Bernášem. Zvládla jsem s ním celý uchovňovací proces: svod,rentgen(0/0), bonitací, výstavy(OV, 2xCAC, CH ČR) i zkoušky (ZM, ZVV1, ZVV2, IPO 1, SchH1) a Bernie byl uchovněn. Pan "Pup" byl pro mě vzorem vyrovnané rtw povahy, tehdy jsem se zamilovala do rotvíků. Nahlédla jsem i do chovu RTW a začala přemýšlet o založení své vlastní chovatelské stanice.
Z jednoho krytí Bernáška nebylo možné odolat a nenechat si fenku.Naše DOROTKA (nar. 2000) by povahově naprosto splňovala můj ideál pracovního psa – po Bernášovi nadšená obranářka, stopařka a především oddaná společnice. Bohužel, osud si s námi pohrál jinak. Složily jsme pouze ZOP a v současné době je Dorinka po 4. operaci kolenních vazů, a tak jsme rádi, když alespoň nekulhá a užívá si krátkých vycházek. S velkou bolestí v srdci jsme se s Dorotkou rozloučili 27.5.2011. Chybí nám strašně moc.
Nedílnou součástí smečky je Amy, neboli Beatrice Bonnapo (nar. 16.5.2005 - 10.7.2017), vnučka po Bernášovi a nevlastní sestra Doroty, která si ji také vychovala k obrazu svému. Z Amy je skvělá hlídačka, umí i dobře "tetičkovat" domácím štěňatům. S Amy jsem složila jsem základní "sranda" zkoušky (BH, ZZO, ZOP, ZPU1) a nyní je z ní údajně veteránka rotvajleří, deset let věku ovšem na sobě moc znát nenechává, je to stále stejně ztřeštěná fena aktivní. Amy byla aktivní až do posledního dne. Ve věku více než 12 let se jí náhle v noci objevily záchvaty podobné epileptickým a musela nás v plné síle opustit 10.7.2017. Chybíš, Křemýlku, moc... :(

Zdraví plemene bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla navrátit k erdelteriérům. Samozřejmě roli hrály i vzpomínky na Xena a nezapomenutelných 15 let společně strávených.

V roce 2001 jsem se přihlásila do Airedale klubu, abych začala sledovat chov a zdraví českých erdelíků. Po třech letech a přestěhování do vlastního domu na vesnici jsme se víceméně shodou náhod odhodlali a pořídili si mou vysněnou ERU FARGO KORAK zvanou AGÁTA (8.2.2004 - 24.4.2015). Koncem roku 2004 jsem si zažádala o mezinárodně chráněný název chovatelské stanice Agayaga (FCI), který nám byl, po drobných peripetiích, přidělen 22.3.2005, a tak vlastně po mnoha a mnoha letech přešla má éra cvičitele oficiálně do role "chovatele". S Agátou jsme se museli náhle rozloučit 24.4.2015, bylo to těžké rozhodnutí, ale nikdy nenechám žádnou svou fenu trpět. Chybí nám všem. Ne coby zakladatelka a inspirativní bytost pro název mé CHS, ale hlavně coby parťačka a členka smečky.
Agáta odchovala dva vrhy, z vrhu B tak nějak neplánovaně zůstala doma Bazooka (nar. 16.1.2008).
Neboli Bazušák, Bajítko, erdelátko uchechtané a stále pozitivně naladěné. Považte, tohle mončiči nemá ani žádnou zkoušku. Jejím údělem je dělat radost, dětem ve školách, lidem a psům. Po smrti Agáty se ale změnila, velmi tesknila.
Nejnovějším členem smečky je Troll von Tehov(nar. 1.4.2015). Vořech pruhatý. Který Amy i Baz připomíná dnes a denně, že je třeba být ve střehu a hrát si.
I když se už sportovní kynologii moc nevěnuji, stále se však snažím se svou smečkou cvičit pro radost nás všech a věnujeme se i dalším aktivitám (rekreační tahání u koloběžky, kola, výlety atd.). Navíc jsem zařadila do výchovy svých psů i klikr trénink, zapojovat musím mozkové závity především já.
 
     
 
  Průkaz původu  
 
  Galerie  
 
  Články  
 
  O RTW  
 
  Vzkazy/Diskuse  
 
  Odkazy  
 
Eva Fiedlerová, mobil: +420 777 867 887, email: agayaga@seznam.cz