NOVINKY
 AIREDALE TERRIER   HISTORIE KONTAKT   ROTTWEILER
     
 
  Průkaz původu  
 
  Štěňata  
 
  Galerie  
 
  Články  
 
  O erdelech  
 
  Nejčastější otázky  
 
  Vzkazy/Diskuse  
 
  Odkazy  
 
 
 
Počet návštěv: 723678
 
 

PŘED A PO

Nenapadá mne lepší nadpis pro nový článek. Jedna vzpomínková fotka - Bernie a Bernie, neboli Pan Pup a slečna Dorotka Sádelnatá, otec a dcera.
Je to víc než měsíc, co už není šéfka smečky rotvajlerka Dorotka mezi námi. Stále moc moc chybí, jsou chvíle, kdy si člověk mimoděk při běžné činnosti vzpomene na nějaký detail. A to pak máte najednou v očích slzy, leč život jde dál a naučíte se postupně nedělit pamlsky, zeleninu, maso na 4 díly atd. Důvodem psát o „Před a po“ jsou mé postřehy, jak se 11 let zaběhlá smečka náhle změnila.

Takže složení naší smečky nyní (vezmu to globálně, dlouho jsem nic o fenách nepsala):
Agáta – erdelice, táhne jí 8. rok. Poměrně svéráz, dáma na první pohled neškodná, nemazlivá v domácím prostředí, ale s přehledem si hlídá to „svoje“. Ač s menší razancí, než Dorotka, ale pokud jí někdo vrkne po její smečce, je schopná to velmi důsledně řešit. Zároveň velká empatička, když má někdo ouvej, hned jde ošetřovat.
Amy, rtw – bude jí 7, ta držela Dorotku v kondici velmi dlouho svým temperamentem a neutuchající touhou být o krok před ní, velmi pohyblivý šílenec a pako, nekonečný mazel. Je záludná, jak někoho zná déle, tak to začne podáním tlapky „Mohu-li, nohu-li?“ a v zápětí následuje i „Mohu-li nohu-li, mohu i potuli?!“ A náhle ji máte na klíně, brýle oslizlé a modřiny, jak po člověku dupe. Zkrátka vtěrka a žárlivka, co by ráda měla kontrolu nad vším, ale nemá na to psychicky.
No a Bazuška, erdelička 3letá. Oficiálně se zove Bazooka, to jméno se mi opravdu povedlo. :) Žádná ničivá zbraň, ale skřítek neposeda ala Saturnin. Nekonfliktní pacifistka, respektive třeba mírný konflikt vyvolá, ale už se ho neúčastní. Omotá si každého kolem prstu svou bezprostředností a pro erdela atypicku mazlivostí, ať jde o lidi či psiska. Nyní takový konektor mezi Ag a Amy

A těm všem vládla železná lady Dorotka jasnými pravidly, stačilo jen jedno loupnutí bělmem, mírné zahučení, postoj třeba jen uší a feny byly v lajně a v pozoru a připraveny na značkách ke spartakiádě omluvné. Až teď mi dochází, kolik svým klidným dozorem Dorota zastala práce v rámci soužití 4 fen (které byly stále pohromadě, ve výběhu, na zahradě, na cestách v autě či v domě), jak dobře četla jejich mírné výkyvy i hormonální a řešila jemné nuance jejich brukání při přetahování se třeba o peška, při závozu masa, kdy si třeba lehla jen v povzdálí a sledovala, kdo si ho začne nárokovat… Prostě klidná pevná síla. Psychická nadvláda. Někdo tomu říká dominantní pes (velmi zneužívaný výraz v současnosti), ale ano, taková Dorotka byla. Ač asociálka vůči cizím psům, doma neřešila zbytečnosti a malichernosti. Byla to zkrátka šéfka. A najednou zmizela a není.

Tedy zcela nová situace pro zbytek smečky, něco jako když na pionýrském táboře zmizí vedoucí a děti mají pocit naprosté volnosti, přesto pořád jedním okem pokukují, kdy a kde se vedoucí zase zjeví. Zhruba dva týdny feny Dorotku hledaly, byly takové zaražené a stále se ohlížely a čekaly, že se někde vynoří, aby je srovnala. Jejich vnitrosmečkové vztahy (nechci tomu říkat hierarchie, opět dnes zprofanovaný výraz) se pak začaly různě přelévat a nenápadně měnit.
A protože režim a pravidla jsou přesně to, co psi mezi sebou potřebují (teď nemluvím o lidském působení), nejstarší Agáta začíná pozvolna zastávat roli Dorotky. Sice po svém, jemném decentním erdelím způsobu, ale začíná. Asi si feny mezi sebou udělaly volby a do čela zvolily rozumně tu nejstarší a psychicky nejvyrovnanější.
Agáta není typ feny, která by sama o sobě o nějakou pozici vědomě usilovala a uplácela své voliče. Je svým způsobem autista, je ráda, když ji cizí nebo i domácí pes neobtěžuje, ne příliš hravá, na vycházce si jede ve svém módu a nikoho k tomu nepotřebuje. Ale i psí autista se může změnit, když to domácí psí společenství vyžaduje. A já jen zírám, nakolik. Včera se třeba mohutně tahala s Amynou o pleteného peška, vyluzovala při tom zvuky, jak kdyby vraždila prase divoké. A Amyna jí kořist přenechala. Vyzývá feny ke hře, což dříve nedělala, pošťuchuje je a zobe do noh, když si „mládež“ začne hrát, je spokojená, ulehne a pozoruje. A když nemá náladu a ulehne na strategickém místě, tak před ní mají Amy s Bazunou respekt. Očividně ji mladší feny začínají zvolna uctívat coby svou novou božskou bytost, tedy abych jí nefandila příliš, tak alespoň v určitých ohledech.
Zajímavý koloběh smečkového života, který teď mohu sledovat. Někdy zase napíšu a doplním fotky k článku. Přeji všem krásné léto bez úrazů či nemocí (jak psích tak lidských).




 
     
 
  Průkaz původu  
 
  Galerie  
 
  Články  
 
  O RTW  
 
  Vzkazy/Diskuse  
 
  Odkazy  
 
Eva Fiedlerová, mobil: +420 777 867 887, email: agayaga@seznam.cz